Říká se, že nejkrásnější pohled je z koňského hřbetu. A to mohu potvrdit. Mám ale ráda všechny pohledy z výšek, ať už jsou to hory, nebo koňský hřbet.

Nikdy neříkej nikdy
Odmala jsem se motala kolem koní. Koně mě vždy velmi přitahovali. Jejich ušlechtilost, nespoutanost, jejich vnímání, mě neustále naprosto fascinují.
Vždy jsem tvrdila, že jízdu na koni si mohu odpracovat, zaplatit, nebo zvolit vyšší level a vzít si koně do pronájmu. A hlavně jsem tvrdila, že největší kravinou je koupit si koně vlastního. Všemi těmito fázemi jsem prošla a v roce 2019 mi přišel do cesty on, mladý kůň amerického plemene quarter horse s krásným jménem Jupiter. Padlo okamžité rozhodnutí ho koupit. V životě jsou situace a volání duše, intuice, které nemají racionální podklad. Jsou to rozhodnutí, která prostě udělat musíte. A já ho udělala. Nelituji toho, protože díky němu nepotřebuji pravidelné masáže zad (záda jednoduše bolet přestala), díky němu jsem se naučila, co je to být v přítomnosti. Ze srandy vždy říkám, že jsem si pořídila balíček maséra, psychologa a učitele v jednom.
Přítomnost
Nejenže, když sedíte na koni, máte ten nejkrásnější pohled, ale není čas na myšlenky typu „co budu dnes vařit, co mě čeká v práci, co jsem ještě neudělala…“. Mladý kůň to ihned pozná, že nejste s ním, že nejste v pozoru a ve vzduchu je cítít průšvih. V lepším případě jen přistanete třeba na zemi, když nejste s ním, a on se lekne (a věřte, že mladý kůň se leká třeba i jinak barevného lístku na stromě). S ním jsem pochopila, co je to přítomnost. Je to užívání si každé sekundy, každé minuty. Vnímáte každý krok, kapku deště, cítíte vůně přírody, vidíte všechny krásy kolem sebe. Jednoduše řečeno vnímáte vše, co se děje kolem vás. Nic jiného neexistuje. Rozšířil se mi smysl slova pokora. Zažívám pocity nespoutanosti, neskutečné svobody a štěstí. Naučil mne ale také trpělivosti. Trpělivost není má přednost. Ale s koněm trpěliví být musíte. Jsem typ, který musí mít všechno hned. Teď už vím a pořád se to učím, že všechno nejde hned, že všechno má svůj čas. A že trpělivost opravdu přináší nejen růže, ale výsledky.
Netvrdím, že se to stává jen v sedle koně. Věřím, že pokud děláte něco, co vás baví, čemu dáváte veškerou svou pozornost v určitém čase, tam jste prostě v přítomnosti. Není místo na nic jiného, než přítomnost, svobodu a chvíle štěstí.
Užívejte si to, co vás baví, užívejte si to naplno, jak jen to jde. Dělejte to tak, jak kdyby to bylo naposled. A vnímejte každou přítomnost okamžiku. Žádný se opakovat nebude.
A pokud toužíte poznat moc přítomného okamžiku s tak ušlechtilým zvířetem, jako je kůň a tento článek vám přišel krátký, doporučuji vřele knihu od Lindy Kohanov – Tao koně (2014) a S koněm mezi světy (2016). Kniha ale jistě obohatí i ty, kteří se zrovna do sedla nechystají. Ale o knize se rozepíšu třeba příště 😊….
Mějte přítomné dny, vaše Zuzka.
